Umíme projevit lásku?

V brněnském kostele sv. Jakuba jsem na nástěnce narazil na zajímavou věc:

Co často slýchávají naše děti:

Nelítej, pohni se, pomalu, pospěš si, nesahej, dávej pozor, dojez to, vyčisti si zuby, neumaž se, zmazal ses, buď zticha, co jsem ti říkal, co jsem ti říkala, omluv se, pozdrav, pojď sem, nemotej se pořád kolem mne, jdi si hrát, neruš, neběhej, ať se nezpotíš, dávej pozor, ať nespadneš, říkala jsem ti, že spadneš, tvoje smůla, nedáváš nikdy pozor, to nezvládneš, jsi moc malý, to udělám já, na tohle už jsi moc velký, jdi spát, vstávej, uděláš to později, mám moc práce, hraj si sám, prykryj se, nechoď na sluníčko, buď na sluníčku,  nemluv s plnou pusou.

Co by naše děti třeba rády slyšely?

Mám tě rád, mám tě ráda, jsi krásný, jsem šťastná, že tě mám, pojď si povídat o tobě, najdeme si společně trochu času, jak ti je, jsi smutný, máš strach, proč se ti nechce, jsi roztomilý, jsi jemný, jsi něžný, vyprávěj mi, co jsi vyzkoušel, jsi šťastný, moc se mi líbí, když se směješ, můžeš plakat, jestli chceš, jsi nespokojený, co tě trápí, co tě rozzlobilo, můžeš říct všechno, co chceš, věřím ti, líbíš se mi, líbím se ti, kdy se ti nelíbím, poslouchám tě, jsi zamilovaný, co si o tom myslíš, je skvělé být s tebou, mám chuť si s tebou povídat, mám chuť tě poslouchat, kdy se cítíš velmi nešťastný, líbíš se mi takový jaký jsi, je krásné, když jsme spolu, řekni mi jestli se mýlím.

- Zaujal mě hlavně druhý odstavec, protože se nevztahuje zdaleka jen na vztah k dětem, ale ke komukoliv v našich životech...

...nebát se a umět (učit se) projevit lásku druhým.